Klimatická krize má humanitární dopady

Klimatická koalice uspořádala, společně s organizacemi Člověk v tísni, Charita ČR a České fórum pro rozvojovou spolupráci (FoRS), tiskový seminář, kterým chce upozornit na souvislosti humanitárních dopadů extrémního počasí s emisemi skleníkových plynů, na jejichž vypouštění se Česko podílí již od počátku průmyslové revoluce.

„Dopady změny klimatu zasahují už dnes do každodenního života lidí naší planety, aniž si to vždy uvědomujeme. Navíc stojíme před rizikem, že další změny mohou probíhat nelineárně, tedy třeba exponenciálně nebo skokově. A hlavně, hrozí, že při pokračujícím zvyšování teploty některé oblasti přesáhnou nevratný bod zlomu, kdy už nebude cesty zpátky k podobě klimatu, jaký jsme znali v minulosti – například arktické oblasti nebo korálové útesy” varoval na semináři Michal Žák, meteorolog z MFF UK.

V posledních letech svět zakouší dopady měnícího se klimatu, o nichž jsme se ještě donedávna domnívali, že nastanou o desítky let později. Sucho a povodně, které zažíváme v Česku, jsou přitom jen špičkou ledovce toho, s čím se potýkají obyvatelé jiných částí světa, zejména globálního Jihu, kde jsou sucha, povodně i tropické bouře ještě mnohem dramatičtější. Letos navíc lidé v některých zemích extrémnímu počasí čelí za současného průběhu pandemie covid-19, rovněž související s expanzivním zacházením naší civilizace s přírodními zdroji.

Na místech postižených dopady klimatické krize stále častěji musí pomáhat rozvojové a humanitární organizace, včetně těch českých. „Při naší práci se často setkáváme s ničivými následky extrémního počasí, ať už se jedná o povodně, tropické cyklóny nebo rozsáhlá sucha. Tyto katastrofy za posledních dvacet let zasáhly přes 4,5 miliardy lidí a dalších 1,3 milionu lidí kvůli nim zemřelo. Velká část zemí, které byly zasaženy, patří mezi ty nejchudší státy,” vysvětlil vedoucí humanitárních programů Člověka v tísni Marek Štys.

Zvyšující se frekvence i závažnost humanitárních dopadů extrémního počasí jsou apelem na to, aby se Česko efektivněji zapojilo také do řešení příčin klimatické krize a mimo jiné naplňovalo své závazky vyplývající z Pařížské dohody. K těm kromě snižování vlastních emisí patří také finanční podpora udržitelného rozvoje a řešení dopadů změny klimatu v méně rozvinutých zemích.

„Klimatické změny často nejvíce dopadají na ty nejzranitelnější skupiny obyvatel, a to jak v Česku, tak v zemích rozvojového světa. Mnohdy mají také dlouhodobé společenské dopady, jako je překotná urbanizace, migrace nebo ztráta tradičních zdrojů obživy. S přibývající četností extrémního počasí je jasné, že je nutné řešit nejen následky klimatických změn, ale i jejich příčiny. V praxi to znamená strategické alokování prostředků na udržitelný rozvoj, osvětu a snižování emisí,“ zdůraznila Kateřina Velíšková z Humanitární a rozvojové sekce Charity Česká republika.

Země, které jsou měnícím se klimatem postiženy nejvíce, zároveň ke vzniku klimatické krize přispěly nejméně. Kromě podpory humanitárních a rozvojových organizací, které lidem v těchto zemích pomáhají vyrovnat se s dopady extrémního počasí a adaptovat se na ně, jsou tyto země také závislé na finanční pomoci bohatších států kvůli nízkému HDP.

Pro Česko, které je se svými 12,5 tuny oxidu uhličitého na osobu jedním z největších znečišťovatelů v EU, tak vyplývá jasná morální odpovědnost stát se leaderem v úsilí dosáhnout co nejdříve klimatické neutrality.

„Objem klimatických financí poskytnutých Českou republikou rozvojovým zemím odpovídá zhruba 0,004 % HDP, zatímco ve vyspělých zemích dosahuje tato částka v průměru 0,042 %. Do Zeleného klimatického fondu, který je hlavním nástrojem finanční pomoci rozvojovým zemím pro zvládání dopadů změn klimatu a snižování emisí přispívá ČR jednu z nejnižších částek – v přepočtu 0,5 USD na osobu a rok. Od loňského roku, kdy započal formální proces doplňování Zeleného klimatického fondu, ČR jako jedna z posledních zemí doposud nepřispěla slibovanou jednorázovou částkou 50 milionů Kč,” informovala Barbora Chmelová, Policy Officer z FoRS.

Podle Michaely Pixové z Klimatické koalice poukazují malé ambice Česka ve snižování vlastních emisí i neochota přispívat do Zeleného klimatického fondu spíše na snahu vyvléknout se z vlastní zodpovědnosti. „Od některých členů vlády slýcháme, že české emise jsou jen kapkou v moři a že nemá smysl se víc snažit o jejich snižování, pokud rozvojový svět také nedělá dost,“ řekla na závěr vydařeného semináře Michaela Pixová.*

Red (Zdroj: Klimatická koalice)

Obrázky:

Do Zeleného klimatického fondu přispívá ČR v přepočtu jen půl dolaru na osobu a rok. Foto archiv/Greenpeace

Změny nejvíce dopadají na ty nejzranitelnější, zejména v rozvojových zemích (záplavy v Bangladéši). Foto archiv/NKC

Oteplování planety postupně zasahuje i do života v Česku, aniž si to vždy připouštíme (kůrovcová kalamita). Foto archiv/Ekolist

 

 

Komentáře ke článku 1

  • Zdeněk

    Zamyslet bychom se měli a šetřit naší přírodu také, jen nevím zda vedoucí humanitárních programů Člověka v tísni Marek Štys nestraší až moc i s událostmi které by se stejně udály. To jen aby se zaměstnal a bylo co rozdělovat. Přikláním se spíš k Michaele Pixové.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *