Součástí zemědělství je efektivní energetika

Cílem Evropské unie je bezuhlíková „zelená“ ekonomika. Jedna z podmínek pro naplnění této odvážné vize je vysoká energetická účinnost. Na energetice v daném sektoru přitom závisí i celková efektivita. V zemědělství navíc hrají významnou úlohu obnovitelné zdroje a biologické procesy.

Výtah z rozhovoru, který vyšel v časopise Energie 21 č. 1/2020.

Na rozdíl od průmyslu a energetiky se o efektivitě v zemědělství příliš nehovoří. Jak si v této oblasti stojí Česká republika? A jak se technologické a environmentální výzvy odrážejí v zemědělském výzkumu? Také na to jsme se zeptali Ing. Jiřího Součka, Ph.D., náměstka pro výzkum ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky v Praze.

Jak efektivní je naše zemědělství v porovnání s vyspělými ekonomikami? Jsme v nějakém směru na špici?

Objektivní porovnávání úrovně zemědělství v jednotlivých státech je obtížné. Budeme- li se chtít porovnávat s těmi skutečně nejvyspělejšími zeměmi, je nutné vzít v úvahu, že zejména v období od druhé světové války, kdy zemědělství zaznamenalo velmi dynamický rozvoj, byly ve vyspělých zemích tak, jak je chápeme dnes, odlišné politické i kulturní podmínky. Jiná byla a je i struktura zemědělských podniků a společenská i politická podpora zemědělství.

Jiné jsou i ekonomické možnosti z hlediska pořizování špičkových technologií a obnovy těch zastaralých. Podniky v České republice mají v porovnání s těmi „vyspělejšími“ omezené zdroje financování. Rychlé a plošné pořízení špičkových technologií je tedy z hlediska objemu potřebných investic jen těžko představitelné. Přesto máme řadu provozů, jež v prvovýrobě i v oblasti zpracování produkce disponují špičkovými technologiemi i v celosvětovém měřítku. Řada z nich byla pořízena s podporou státu, například v rámci Programu rozvoje venkova, s pomocí PGRLF, nebo třeba z dotačních titulů MPO a umožňují českým podnikům udržet konkurenceschopnost vůči těm nejlepším. Další možností jsou programy zaměřené na vývoj a výzkum. V nich je možné získat podporu na spolupráci s výzkumnými institucemi, vývoj, výzkum a ověřování nových technologií.

V České republice v současnosti pracuje v zemědělské prvovýrobě asi 2 % ekonomicky činného obyvatelstva, tedy pouze asi 1 % obyvatel ČR. Přitom i v silné zahraniční konkurenci tvoří české potraviny v obchodních řetězcích stále významný podíl. Technologická úroveň i efektivita českého zemědělství je, i přes některé nedostatky, na velmi slušné úrovni.

Součástí efektivity je energetická účinnost. Jak k energetice přistupují naši zemědělci? Uplatní se zde například pozice energetického manažera?

Energetika souvisí se zemědělstvím velmi úzce. Zemědělská výroba je energeticky poměrně náročná – spotřebovává energii ve formě motorové nafty, elektřiny i tepla. Na druhé straně zemědělci vyrábějí elektřinu a teplo, tuhá paliva z biomasy a v neposlední řadě suroviny pro motorová biopaliva. Ta jsou plošně využívána jako součást motorových paliv nebo jako čistá biopaliva. Existují pilotní provozy, které používají pro pohon dopravních prostředků například bioplyn.

Prakticky veškerá energie produkovaná zemědělským sektorem má přitom punc energie zelené. Povinný přídavek biosložky do kapalných pohonných hmot přináší snížení emisí skleníkových plynů v dopravě asi o 3,5 procenta. Je třeba si také uvědomit, že zemědělská výroba prostřednictvím plodin využívá v obrovském měřítku energii solární a také uhlík, který rostliny ve formě CO2 čerpají z atmosféry.

Prodej vyrobené energie zároveň tvoří nezanedbatelnou část příjmů zemědělských podniků. Z toho logicky vyplývá, že naši zemědělci přikládají problematice spotřeby a produkce energie významnou roli. Je pro ně důležitá z hlediska celého sektoru i na úrovni jednotlivých podniků a farem.

Pokud jde o funkci energetického manažera, domnívám se, že každý rozumně hospodařící zemědělský podnik už takovou pozici má, pouze není tak honosně nazvána. Lidé, kteří tu práci dělají, přitom nejsou nijak „manažersky“ odměňováni a většinou k tomu ještě musí stihnout hodně jiných činností.

V souvislosti s klimatem se mnohdy kriticky hodnotí i vliv zemědělství. Jak tuto diskuzi vnímáte?

Z našich zkušeností vyplývá, že zejména ochranu životního prostředí a produkci energie v zemědělství je nutné řešit na úrovni podniků i celého agrárního sektoru velmi citlivě a racionálně.

Minimálně od dob baroka žijeme v kulturní krajině a zemědělci jsou ti, kdo ji svojí činností tvoří a udržují. Nejen na papíře, ale svou každodenní fyzickou prací. Přitom je nutné mít na paměti, že hlavním posláním zemědělství je produkce potravin pro výživu nás všech. Zemědělské technologie pro živočišnou i rostlinnou výrobu, na jejichž vzniku se ve výzkumu také podílíme, se v národním i evropském měřítku vyvíjejí bezprecedentním tempem. Podobně vysokým tempem však ubývá i zemědělská půda.

Věřím, že podpora nových technologií v zemědělství, jejich výzkumu, vývoje a podpora ze strany společnosti i politiků, se bude vyvíjet jen racionálním způsobem a nebude vycházet z domněnek lidí, kteří by chtěli globálně spasit celou planetu, ale lokálně ve skutečnosti stěží dohlédnou za ceduli s označením názvu svého města.*

Připravil Jiří Trnavský

Obrázky:

Výzkumný ústav zemědělské techniky se podílí i na zvyšování efektivity bioplynových stanic  Foto archiv/Biogas World

Ing. Jiří Souček, Ph.D.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *