Prioritou jsou potraviny, půda a krajina

V souvislosti s komunitní energií na venkově se obvykle mluví o projektech s účastí obcí a místních občanů. Mezi občany patří i zemědělci, i když co do počtu jsou dnes spíše v menšině. Pro udržitelný rozvoj regionů však mají zásadní význam. Svojí činností ovlivňují okolní krajinu a kromě potravin mohou vyrábět i bioenergii. Jejich případná účast v komunitních projektech by tak určitě byla vítána.

Výtah z rozhovoru, který vyšel v časopisu Energie 21 č. 1/2021.

Asociace soukromého zemědělství ČR zastupuje především rodinné farmy a fyzické osoby podnikající v zemědělství. Jde zhruba o 7,5 tisíce různě velkých a různě zaměřených podniků. Model rodinných farem představuje v ČR téměř 40 % veškeré zemědělské půdy a tento podíl se každý rok zvětšuje. Od Agrární komory ČR či Zemědělského svazu ČR, které zastupují především korporátní způsob zemědělství, se liší především modelem hospodaření. Jeho cílem není jen zisk, ale vytvoření podmínek pro předání hospodářství další generaci.

A jaký je vztah členů Asociace k obnovitelným zdrojům energie? Na to jsme se zeptali předsedy Asociace Jaroslava Šebka.

V rozhovoru pro TV Zemědělec jste přivítal Zelenou dohodu pro Evropu, ale obnovitelné zdroje jste nezmínil. Naši farmáři s nimi již nepočítají?

Co se týká Zelené dohody a OZE, je třeba rozlišit, jaké zemědělské podniky podpory na OZE (například na bioplynové stanice) hlavně čerpají. Podle dat Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) působí na území ČR něco přes 400 bioplynových stanic. Z našich členských dat vyplývá, že členské farmy ASZ ČR je provozují jen ve velmi malém počtu a jedná se výhradně o menší stanice, které svým instalovaným výkonem zapadají do rozměru živočišné výroby dané farmy. Drtivou většinu bioplynových stanic zřizují a provozují obvykle velké zemědělské (ale i nezemědělské) společnosti. Jejich roční dotační podpora se přitom pohybuje kolem pěti miliard korun. Bohužel, současné bioplynové stanice příliš nepřispívají ke zlepšení stavu životního prostředí. Podle našeho názoru by měla v zemědělství vyprodukované biomasa primárně opět skončit na polích a zemědělské půdě, která je ohrožena vodní a větrnou erozí. Produkci OZE vidíme spíše jako doplněk, který ovšem v některých lokalitách může být velmi žádoucí způsob, jak řešit výrobu energie, například k zajištění energetické soběstačnosti farem v rámci uzavřeného cyklu podnikání nebo jako řešení energetické nezávislosti obce. Každopádně, hlavní roli zemědělců spatřujeme především v produkci kvalitních lokálních zemědělských surovin a potravin a v péči o životní prostředí, mnohem méně v produkci energie, kterou ovšem zásadně nevylučujeme. Ke schválenému energetickému mixu by se měla vyjadřovat spíše průmyslové sféra. ASZ ČR může jen obecně konstatovat, že využití obnovitelných zdrojů podporuje, pakliže budou použita taková pěstební a technologická řešení, která nebudou dále zhoršovat stav naší krajiny.

Pokud by součástí rodinných farem zůstala i výroba čisté energie, jaké technologie jsou pro vaše členy perspektivní?

Odpověď na tyto otázky je již částečně skryta v předchozím textu – samozřejmě není problém instalovat na střechách zemědělských objektů solární panely a řadu konkrétních fotovoltaických realizací již delší dobu můžete vidět na farmách našich členů. Považujeme to opět za správný a vhodný způsob využití, které zemědělské areály nabízejí. Přirozeným zdrojem energie jsou i vodní toky, pokud ale vodní elektrárny neodvádí vodu z jejich koryt a nějak významně nenarušují okolní podmínky. Také pěstování energetických dřevin zejména pro vlastní spotřebu či pro využití v blízkém okolí (tj. na menších plochách) nevidí ASZ ČR jako problém, v celkové produkci energie toto ale nemá nějak určující význam. Mnohem větší perspektivu může do budoucna představovat agrolesnictví, které se v ČR dosud téměř neuplatňuje, ačkoli jde o přirozené propojení zemědělství a krajiny spojenou například s výsadbou dřevin, což přispívá k vyšší pestrosti krajiny a může tak přispívat i k produkci OZE. Současný návrh dotačního titulu, který byl domluven na Ministerstvu zemědělství, sice podporu rychle rostoucím dřevinám v prvních letech obsahovat nebude, nicméně do budoucna je představa na jejich zařazení s ohledem na celkové zkušenosti se zaváděním agrolesnických systémů.

Dotace na podporu OZE samozřejmě mohou být motivační, struktura zemědělské produkce je bohužel na dotacích velmi závislá a produkce OZE v zemědělství tak může být (a v případě bioplynových stanic, kdy suma dotací na hektar je vyšší, než jednotná platba na plochu a činí zhruba 9000 korun, také je) zajímavý byznys. Zemědělství by však nemělo být primárně producentem OZE, ostatně podpora produkce energie v zemědělství vznikla v EU (a postupně i ve světě) jako možnost, jak využít uvolněnou zemědělskou plochu, kterou bylo vzhledem ke zvýšení efektivity zemědělství ve druhé polovině minulého století potřeba nějak „náhradně“ obhospodařovat. Pro zlepšení stavu životního prostředí a biodiverzity by ale bylo vhodnější, aby se půda k průmyslovým účelům pokud možno primárně nevyužívala. I když se opakovaně mluví o využití potenciálu biomasy k energetickým účelům, měla by být v zemědělství produkovaná biomasa spíše využita k doplnění zásob živin do půdy a tím i například k prevenci rizik vodní a větrné eroze.

Evropským trendem je komunitní energetika. Mají o podobné projekty zájem i naši soukromí farmáři?

Pokud se týká komunitního rozvoje a aktivní účasti zemědělců, pak je třeba konstatovat, že sedláci z rodinných farem byli přirozenou součástí místních komunit vždy v historii, což vyplývá ze skutečnosti, že na rozdíl od průmyslových zemědělců (jejichž managementy často sídlí daleko od míst, kde mají pronajaty pozemky, které obdělávají) v místě působení těchto komunit sedláci také žijí a mají zájem na svém okolí. Sedláci byli v minulosti, a postupně to začíná být i realitou v současnosti, součástí vedení obcí nebo jako představitelé lokálních nevládních iniciativ, která zdaleka nejsou zaměřená jen na zemědělskou prvovýrobu, ale například na rozvoj a udržování tradic, kulturu nebo na osvětu dětí. To je ostatně další z rovin, které odlišují rodinné farmy od korporátně řízených zemědělských podniků. Členové ASZ ČR a sedláci obecně hrají totiž na venkově multifunkční roli, která nespočívá jen v zemědělské prvovýrobě. Samotným obcím pak mohou sedláci nabídnout mnohé, pokud o to obce stojí, což bohužel zatím ještě u nás není úplně pravidlem. Příkladem je třeba výroba a prodej lokálních potravin, péče o obecní zeleň či sekání příkopů kolem komunikací, využití zemědělské techniky při zajištění transportu nějakého zboží, aktivní podíl na rozvoji venkova prostřednictvím venkovské turistiky, ubytování na farmě, programy pro děti, spolupořádání trhů nebo prodej čerstvých zemědělských surovin ze dvora. Mnozí členové ASZ ČR se již řadu let v takových aktivitách úplně přirozeně angažují. Známe také fungující případy společných projektů obce s místním sedlákem na uskladnění a zpracování bioodpadů z okolí a jejich následné tepelné využití pro občany v obci.*

Připravil Jiří Trnavský

Jaroslav Šebek. Foto archiv/ASZ ČR

Zemědělskou výrobu přátelskou k půdě a krajině může doplňovat bioenergetika. Foto archiv/Svět energie

 

Komentáře ke článku 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *