Energetické využití odpadů v Česku stagnuje

V Česku nyní fungují čtyři zařízení na energetické využití komunálních odpadů a jejich kapacita je naplněna. Nová se zatím nebudují. Buď čekají na vyjasnění legislativy, nebo narážejí na silný odpor veřejnosti. Porovnáme-li naši situaci s vyspělou Evropou, vyvstává dělicí čára mezi zeměmi s pokročilým odpadovým hospodářstvím a zeměmi ostatními, kam v současnosti patří i Česká republika.

Výtah z článku, který vychází v časopise Energie 21 č. 3/2020.
V roce 2018 dosáhl evropský průměr energetického využití 28 % a skládkovalo se 23 %. Podíl skládkování by se měl v průběhu dalších let snížit až na 10 % a posílit by měla složka recyklace. Zhruba třetinový podíl energetického využití však nejspíš zůstane zachován. Přes silný tlak na zvyšování třídění a recyklace je zřejmé, že vždy zůstane podíl dále nerecyklovatelných odpadů, které brzy nebude možné uložit na skládku. Podle údajů sdružení CEWEP (Confederation of European Waste-to-Energy Plants) jsme v energetickém využití odpadů v Evropě někde uprostřed. Rozhodně lépe než v Rumunsku nebo Řecku, protože tam skládkují kolem 80 % všech odpadů, a energetické využití je zanedbatelné.
Z pohledu skandinávských zemí, nebo i Německa nebo Rakouska, je však u nás nastavení odpadového hospodářství tragické. Tyto země skládkují pouhá procenta komunálního odpadu. Největší podíl má recyklace a kompostování, a energeticky využívají až padesát procent odpadů.
Analýza potenciálu energetického využití odpadů v ČR včetně ekonomického a regionálního vyhodnocení, kterou v roce 2015 zpracovala poradenská společnost Ernst & Young, identifikuje dvacet pět lokalit, kde by teoreticky bylo možné postavit ZEVO. Určujícím faktorem pro ekonomickou efektivnost spalovny je odběr tepla přes CZT. Reálně je těchto záměrů mnohem méně. Investoři narážejí na velmi silný odpor veřejnosti, kombinovaný s neochotou Evropské unie tyto projekty u nás finančně podpořit.
Zdá se, že při důrazu na razantní omezení skládkování, separaci, recyklaci a materiálové využití bychom mohli nízký podíl energetického využití nerecyklovatelných složek vnímat jako znak pokročilého odpadového hospodářství. Třídění využitelných složek komunálního odpadu je samozřejmě nutné, protože se tím zachraňují materiály vhodné pro recyklaci, Tato podmínka je však zároveň omezením: sběr využitelných složek má smysl potud, pokud má vysbíraný materiál potenciál být druhotnou surovinou pro výrobu něčeho, co lze dobře prodat. Stává-li se z třídění nákladná zábava bez užitku, je třeba hledat jiné cesty, jak s nerecyklovatelnými podíly naložit. U nás končí na skládkách, což je z hlediska životního prostředí velmi nežádoucí stav. Země s pokročilým odpadovým hospodářstvím řeší tento problém výstavbou zařízení pro energetické využití odpadů. Směsný komunální odpad má zhruba výhřevnost hnědého uhlí. ZEVO jsou proto logickou součástí energetického mixu státu a odpady v nich slouží jako palivo pro výrobu elektřiny a tepla. Jako bonus navíc razantně snižují objem odpadů ukládaných na skládky.
ZEVO tedy neničí cenné materiály, jak tvrdí jejich odpůrci. Naopak: využívají energetický potenciál materiálů, které by jinak neměly žádné uplatnění a skončily bez užitku na skládkách.*
Jarmila Šťastná (Zdroj: Časopis Odpady)
Obrázky:
Pozici ZEVO v Česku dokládá i složitá historie zařízení v Chotíkově u Plzně. Foto archiv/Plzeňská teplárenská
Spalovna Spittelau ve Vídni splňuje vysoký standard ochrany životního prostředí i architektury. Foto archiv/Wien Energie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *