Pro domácnosti nemá „dešťovka“ moc smysl

Vláda a ministerstvo životního prostředí prezentují populární dotační program zvaný Dešťovka jako významné úsporné a ekologické opatření. Jako odborník s příslušným vzděláním a majitel rodinného domu se zahradou však tvrdím, že využívání dešťové (natož tzv. šedé) vody pro splachování WC a praní prádla či dokonce jako zdroje tepla, nemá ekonomický ani ekologický smysl.

Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 5/2020.

Na počátku musíme vzít v úvahu, že na střechu o kolmém průmětu 100 m2 v ČR v nadmořské výšce 300 m dopadne ročně 70 m3 vody. Z toho na WC lze využít jen asi 49 m3, protože listopad až březen pokrývají potřebu jen částečně a asi 6 m3 se musí proto dodat z vodovodu. Vychází tak celkový přebytek asi 21 m3 vody za rok, což stačí na zalévání zahrady 600 m2 (počítáno pro trávu, která spotřebuje za vegetační období až 70 l/m2, z toho polovinu dostane deštěm). A to bez potřeby nějaké dotace.

Má tedy smysl z veřejných prostředků podporovat využití dešťové vody přímo v domácnosti? Jsem přesvědčen, že ne. Problém je totiž hlavně provozní – a následně i ekonomický a ekologický.

Podle mých zkušeností čtyři osoby v RD spotřebují na splachování WC denně maximálně 150 litrů za den, vynásobeno 365 dny nám dává 55 m3 vody ročně. K čerpání vody pro WC však nelze použít levná kalová čerpadla, protože mají nízký výtlak. Ty s výtlakem více než 10 m stojí již kolem 10 000 Kč. K tomu je třeba připočíst dalších 5000 Kč za průtočný filtr a 5000 Kč za expanzi. Životnost čerpadla i expanze je asi 10 let. A když k tomu připočteme 5000 Kč za projekt, 20 000 Kč za rozvody a fitinky, 5000 Kč za tlakový spínač, montáž a řídící jednotku a nejméně 35 000 Kč za akumulační nádrž objemu 6000 litrů a 10 000 Kč za zemní práce, tak jsme nejméně na 95 000 Kč. Po odečtení dotace SFŽP ve výši 51 000 Kč tak ještě doplatíme 44 000 Kč. Při ceně vodného kolem 50 Kč za m3 je to cena za 880 m3 vody z vodovodu, kterou tímto způsobem máme investičně „předplacenou“ (bez stočného, platby za něj ale zůstanou v původní výši).

Při zachycení dešťové vody ze střechy průměrné velikosti může být celková úspora vody z vodovodu nejvýše asi 70 m3. Investiční náklady na „předplacených“ 880 m3 se nám tak vrátí za 12,6 let, provozní náklady (elektřina, náplně filtrů, údržba) však za nejméně 20 let. Za tu dobu však budeme potřebovat ještě nové čerpadlo a novou expanzi s ventilem + elektřinu + náplně filtrů, tedy dalších min. 25 000 Kč, což už dává celkovou amortizaci s dotací přes 30 let a bez dotace kolem 45 let! A pokud někdo používá WC s úspornými armaturami, tak neušetří vůbec nic a pravděpodobně je to ztrátové! Takže za současných cen vodného a stočného je to nejen v Praze, ale prakticky v celé ČR ekonomicky naprostý nesmysl.

SFŽP nicméně uvádí návratnost deset let s dotací a 20 let bez dotace!

Jednoznačný závěr je, že dešťovou vodu je možno občany smysluplně využít pouze na zalévání zahrady, a to nejlépe z nadzemních nádrží hadicí samospádem nebo při použití levných kalových čerpadel. A v tom případě všude, tedy nejen v oblastech postižených suchem, a bez jakýchkoliv dalších požadavků na akumulační nádoby (zateplení, zatemnění apod., ideální na zalévání je naopak vlažná voda, a jestli se zazelená, tak je to jedno, a v zimě neprší a ani se nezalévá, takže nemá co zmrznout). Jestli dešťovou vodu vsáknu na zahradě a na WC použiji „spodní vodu“ ze studny či mělkého vrtu na zahradě je totiž z hlediska bilančního úplně jedno a zemní filtrace je navíc zdarma a dokonalejší než drahé filtry.

Nebylo by tedy mnohem jednodušší a efektivnější dávat dotace především na úsporné splachovače? Snížila by se tím nejen spotřeba čisté vody, ale navíc by se tak zmenšilo o třetinu i množství splaškových vod z WC, čímž by se celkové splaškové vody snížily možná až o 15 % a snadněji a lépe by se pak v ČOV čistily. Současně by se mělo podporovat využití jen dešťovky, kterou nepošleme do dešťové či splaškové kanalizace. Například pro založení mokřadů či zahradních rybníčků. A pokud jsou občané zásobováni například vodou ze Želivky (tj. přes 1 300 000 obyvatel Prahy a obcí a měst Středočeského kraje), je třeba jim napouštění bazénů a kropení pitnou vodou nejen nezakazovat, ale naopak doporučovat. Ale jen s podmínkou, že bazén na podzim vypustí na zahradu! Tím by se totiž zvýšila hladina podzemních vod i v okolních lokalitách (kde třeba ještě není zaveden centrální vodovod).

Žádám proto MŽP a SFŽP, aby si vše pečlivě ověřily a Dešťovku upravily podle výše uvedeného, jinak z toho bude průšvih a občané jim budou spílat, že vinou slibů „štědrých“ dotací nakonec přišli o své peníze.

JUDr. Ing. et Ing. Mgr. Petr Měchura

Obrázky:

Podpora využití dešťové vody přímo v domácnosti je neefektivní. Foto archiv/Roth

Využití dešťovky pro zahradní rybníček by si podporu naopak zasloužilo. Foto archiv/Magazín zahrada*

Komentáře ke článku 1

  • Josef

    Ano je to pravda. Z ekonomického hlediska je budování systému akumulace dešťové vody naprosto neefektivní. Ale co třeba lidé bez přípojky na a vodovod a kanalizaci. Sami si musí řešit jak dodávku pitné vody ,tak její čištění popř. odvoz. Pokud je sucho zahradu prakticky nezalijete protože studna není Želivka. Takže vybudování ČOV a akumulační nádrže třeba 10m3, do které se svede dešťovka + vyčištěná voda vede na to, že můžete veškerou vodu, kterou použijete v domácnosti dále použít na zavlažování. Návratnost je otázkou , protože vy nemáte tu alternativu nakoupit vodu z vodovou kde je prakticky v libovolném množství. A mít třeba 30 m3 měsíčně na zavlažování zahrady znamená ,že vaše zahrada vypadá mnohem lépe a navíc pokud pěstujete ovoce , pak sucho vás rozhodně nepřekvapí, protože deficit snadno doplníte. Stejný problém mají lidé sice napojení na vodovody, ale s nedostatečnou kapacitou v letním období což je podstatná část vodovodů v ČR.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *